Co je to vlastně ta ergoterapie...?

Jejímž cílem je...

...dopomoci klientovi/pacientovi v cestě k soběstačnosti – tedy k návratu do běžného života tak, aby se uměl sám o sebe postarat a nepotřeboval pomoc druhé osoby v

• běžných denních činnostech
  (např. jedení, mytí, přesuny z vozíku na židli, přesuny do auta, nakupování, psaní mailů, atd.),
• aktivitách volného času (např. rybaření, sport, hraní na hudební nástroj) [1, 3],
• nebo v činnostech vhodných pro výkon profese (práce na PC, manuální práce, atd.) / u dětí: v aktivitách ovlivňujících jejich vývoj (např. hry)

Co tedy ergoterapeut vlastně dělá?

Provádí ergoterapeutické vyšetření [3] – testuje funkční stav klienta/pacienta, do tohoto testování je zahrnuto také orientační vyšetření kognitivních funkcí (jako je např. paměť, myšlení, pozornost, vnímání…), tyto složky hodnotí nejlépe v kontextu běžných denních činností, aktivit volného času a činností potřebných po výkon povolání - tj. zjišťuje, jaký dopad má jeho postižení na jeho běžný život

… Zjišťuje, kde je u klienta/pacienta problém, v jakém je rozsahu, o jakého člověka se jedná (jaké jsou jeho cíle, zájmy, profese, subjektivní pohledy na své potíže, jakou má motivaci, rodinné zázemí, atd.) a jaký má tento problém dopad na jeho život a sociální roli (co dříve mohl dělat a nyní nemůže, co by rád dělal, kde a jak velkou potřebuje asistenci, atd.)

Podílí se na rehabilitaci postižených funkcí [3] (ideálně) se zapojením do činností (běžné denní činnosti, aktivity volného času i pracovní činnosti)

...v tomto ohledu se sice (jak se někde uvádí) zaměřuje zejména na horní končetiny, horní polovinu těla a kognitivní funkce, ale neopomíjí ani ostatní části - je potřeba pohlížet na člověka jako na celek, neb vše souvisí se vším, a spolupracovat s dalšími odborníky z týmu (např. fyzioterapeut)

... Snaží se nejrůznějšími metodami postižené funkce zlepšit do co nejvyšší možné míry či je úplně obnovit. Od určité fáze (co nejdříve) rehabilitace prostřednictvím činností, s nimiž má klient/pacient určitou vazbu.

Některé běžné denní činnosti máme všichni stejné (např. jezení, mytí, přesuny, atd.), ovšem ty ostatní mohou být u každého člověka jiné (např. někteří muži nikdy nevařili a nechtějí). Dvojnásob to potom platí u aktivit volného času a činností potřebných pro výkon profese, protože každý máme jiné zájmy a zaměstnání. Z tohoto důvodu se činnosti na terapii přizpůsobují nejlépe (pokud je to možné) tomu, co by klient/pacient rád zlepšil, co před onemocněním/úrazem dělal a co by rád dělal nyní a v budoucnu).

...To, co se prostřednictvím činností může zlepšovat, může být například svalová síla, rozsahy pohybů (= např. jak moc ohne končetinu v lokti), jemná motorika (= drobné pohyby rukou, obratnost prstů, manipulace s pidi věcmi...), úchopy horní končetiny (jakékoliv - dlaní, dvěma prsty, třemi prsty...), stabilita trupu, spolupráce obou končetin, jakékoliv složky kognitivních funkcí (paměť, myšlení, pozornost...), komunikace, sociální dovednosti a mnoho dalších věcí... Pacientovi to navíc umožňuje intergovat získané schopnosti do běžného života, protože k čemu vlastně potřebujeme mít funkční končetiny, hlavu a tělo? K činnostem :)

Provádí s klientem/pacientem hodnocení a nácvik činností, které ho omezují v soběstačnosti, tento nácvik probíhá v reálných životních situacích (a je-li to možné, tak nejlépe i ve vlastním prostředí pacienta/klienta) [3]

...učí klienta/pacienta např: ve cvičné koupelně, jak se má přesunout z vozíku do vany a zpět, aniž by potřeboval dopomoc druhé osoby, ve cvičné kuchyňce si oškrábat brambory jednou horní končetinou a namíchat si bílek, ve cvičném (či nejlépe vlastním) autě kromě přesunutí z vozíku do auta a zpět i složení a vložení vozíku na zadní sedačky, v reálném supermarketu se orientovat v prostoru, zapamatovat si potřebné věci k nakoupení (popř. naučit se využívat pomůcky k zapamatování), komunikovat s prodavačkou, manipulovat s penězi a dobře zaplatit (např. u pacientů s potížemi s pamětí, komunikací, atd.)

…ono to vypadá jako nic, ale opravdu je to pro některé klienty/pacienty těžké. Zkuste si pro představu někdy doma třeba přivázat jednu horní končetinu k trupu a uvařit si večeři jen tou druhou nebo si navléknout ponožky, aniž byste se ohnuli v pase :)) Stojí to za to!

Doporučuje kompenzační pomůcky a učí klienty/pacienty a jejich členy tyto pomůcky využívat [3]

...Ergoterapeuti mají (nebo alespoň by měli mít :) ) v hlavě takový imaginární katalog dostupných pomůcek a poté, co od pacienta/klienta zjistí bariéry, doporučí mu vhodné pomůcky pro jejich odstranění v co nejvyšší možné míře. Pokud jsou tyto pomůcky dostupné v místě pracoviště, tak mu je může i přímo ukázat a naučit ho danou pomůcku používat. Nejedná se pouze o pomůcky typu vozík, hůl, které všichni známe, ale i o "drobné"(ale velice potřebné) pomůcky, o kterých půlka světa nemá ani tušení, např. navlékač ponožek, zapínač knoflíků, podprsenek, samootvírací nůžky, atd. Dále pak např. u výběru vozíku měří šířku, hloubku sedu, atd. a doporučuje případné doplňky, aby byl mechanický/elektrický vozík dělaný přesně na míru k potřebám pacienta/klienta.

....Když koupíte malé boty, které vás tlačí na palci, dřou v patě, tak je jdete vyměnit za větší, protože se v nich nedá vydržet. Ovšem když si klient/pacient pořídí vozík, který mu je malý, dře ho na bocích, pod stehnem, tak má smůlu, protože už neexistuje možnost, že si zavolá do prodejny a řekne: „Ten vozík mě tady a tady hrozně tlačí, nedá se v něm sedět, natož s ním jezdit, potřeboval bych ho vyměnit za jiný – trochu větší, širší a s delšími stupačkami.“

A teď v něm bude muset sedět každý celý den... rok, dva roky, pět let.

Proto je velmi důležité, aby byl klient/pacient dobře změřen ergoterapeutem, který ví „co a jak“ a dokáže po rozhovoru s klientem/pacientem „navrhnout“ vozík tak, aby mu přesně padl, vyhovoval jeho životnímu stylu a podmínkám, ve kterých žije.

Co vše lze najít v ergoterapeutické místnosti a s čím se během studia (možná) setkáte?

Další zajímavosti...

Jak vypadá "běžný den" ergoterapeutů a studentů oboru ergoterapie v USA? (v angličtině)

... to se můžete dočíst v blogu americké ergoterapeutky u dětí, která shromáždila popisy "běžných dnů" ergoterapeutů z různých oblastí (psychiatrie, pediatrie, JIP, školství, atd.) a studentů oboru ergoterapie.

(upozornění: běžný den terapeutů v USA se nemusí shodovat s běžným dnem v České republice, na české verzi se pracuje)